Tužme se! Osudy dobrého tělocvikáře Tyrše

Miroslav Tyrš. Toto jméno se stalo jakýmsi symbolem pro Sokola či obecně pro „cvičící sestavu“, ovšem on toho má na svědomí - v dobrém slova smyslu - ještě více. Zajímavá je nejen šíře jeho zájmů, ale i německý původ českého národního obrozence, kritika, historika umění, estetika a univerzitního profesora.

Miroslav Tyrš, který se podílel na vzniku organizovaného tělocvičného hnutí v Čechách a je též autorem českého tělocvičného názvosloví, se narodil 17. září 1832 jako Friedrich Emanuel Tirsch na děčínském zámku v sudetoněmecké rodině lázeňského a panského lékaře Jana Vincence Tirsche. Matka Vincencie i otec pocházeli z Čech, ale mluvili německy.

Otec pět let po synově narození zemřel a matka odjela ke svému bratrovi do Kropáčovy Vrutice. V roce 1838 zemřela a poručníkem sirotka se stal její bratr Bedřich. Mladý Tyrš se později přestěhoval ke druhému strýci Antonínovi do Prahy. Obecnou školu dokončil u Maltézů, pak navštěvoval malostranské gymnázium. Zde se začal zajímat o studium antické kultury, zmiňuje publikace Dějiny tělesné výchovy II. Nakonec přešel na gymnázium staroměstské, kde maturoval a kde se také „nakazil češstvím“ – ovlivněn byl i revolucí 1848, kdy studenti stavěli v ulicích barikády.

Zdravím nekypěl, proto začal cvičit

Jak napsali historici Alena Martínková, Miroslav Klír a Lucie Swierczeková v textu o Tyršovi pro Archiv sportu a tv inventáře Národního muzea, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (dědičná náchylnost k tuberkulóze a neurózám) začal Tyrš na radu lékaře navštěvovat tělocvičné ústavy – nejprve Malypetrův, později Schmidtův.

Jeho vysokoškolské kroky směřovaly na právnickou fakultu Karlovy univerzity, později přestoupil na filozofickou, kde studoval filozofii a estetiku. Věnoval se i matematice a anatomii. Neměl moc peněz, stal se proto vychovatelem synů továrníka Eduarda Barthelmuse v Novém Jáchymově u Berouna. V roce 1860 získal titul PhDr. a rok poté, po pádu Bachova absolutismu, se do Prahy odstěhoval. Žil z platu cvičitele soukromého tělocvičného ústavu.

Založení Sokola

S dalšími cvičenci, hlavně s Jindřichem Fügnerem, založil český spolek Tělocvičná jednota pražská – ustavující valná hromada se konala 16. února 1862, tento den se považuje za vznik Sokola. Tyrš se stal náčelníkem spolku, Fügner byl zvolen starostou. Na návrh Emanuela Tonnera přijala jednota název Sokol. Tyrš vymyslel heslo „Tužme se“, byl zaveden pozdrav „Nazdar“  a všichni se oslovovali bratře.

Tyrš začal pracovat na nové ryze české tělocvičné terminologii, která se s malými změnami užívá dodnes, i na novém systému tělocvičné soustavy, do níž zahrnul vedle cvičení prostných i pořadových a gymnastiky prvky antického závodění i moderní sportovní disciplíny z jiných zemí jako atletika, box, cyklistika či vzpírání. Posláním Sokola bylo dosáhnout starořeckého ideálu rozvoje těla i ducha – tzv. kalokagathie.

Po smrti Jindřicha Fügnera, který zemřel 15. listopadu 1865 na otravu krve, se stal Tyrš v čele Sokola jeho více než důstojným nástupcem. Zaměřil se také na tělocvik dětí a žen. Sokolská jednota sama nesměla žáky přijímat, proto byl při spolku zřízen Tělocvičný ústav pro chlapce a dívky v Praze. Zahájila se i výchova žen-cvičitelek.

Koncem 60. let 19. století Tyrš podruhé kandidoval na poslance zemského sněmu. Jako ostatní čeští poslanci zachovával pasivní resistenci. Práce sokolská, politická, publicistická a vlastní činnost v oboru dějin a estetiky umění, kvůli čemuž cestoval i do zahraničí, byly pro něj tak náročné, že těžce nervově onemocněl. Koncem listopadu 1869 odjel na zotavenou do Dobrovic u Stránova, pak k přátelům do Kutné Hory a v březnu 1870 do léčebného ústavu ve švýcarském Waidu. Za pobytu ve Waidu vznikla tzv. první závěť Tyršova, která podle textu z archivu Národního muzea naznačila až sebevražedné úmysly pisatele. Léčení však bylo zčásti úspěšné a Tyrš se znovu začal ještě za svého pobytu ve Švýcarsku věnovat svým zájmům.

Dne 28. srpna 1872 se oženil s Fügnerovou dcerou Renátou, kterou dříve vzdělával jako domácí učitel. Ona se stala i jeho spolupracovnicí. V roce 1880 se habilitoval pro dějiny výtvarného umění na pražské České technice (spisem Laokoon, dílo doby římské) a rok poté byl jmenován docentem. Zároveň se ucházel o místo na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, avšak po 1. všesokolském sletu mu úřady podmínily možnost tam učit rezignací na činnost v Sokole. Nakonec tak učinil. Roku 1884 byl jmenován mimořádným profesorem.

Všesokolský slet nejprve nechtěli povolit 

V průběhu 70. let 19. století došlo k jistému „zbrždění“  sokolského hnutí. Tyrš po návratu ze zahraničních cest vyvinul zdárné úsilí k jeho oživení. V průběhu roku 1881 začal pracovat na uskutečnění myšlenky sjezdu všech sokolských jednot Čech a Moravy při veřejném cvičení na oslavu dvacetiletého trvání Pražského Sokola. První slet sokolů navrhl původně uspořádat už roku 1866, rakouské úřady mu to ale nepovolily. Později návrh rozšířil na uspořádání sjezdu všech sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa.

V únoru 1882 předložil cvičitelskému sboru Sokola Pražského sokolský dokument Základové tělocviku, později nazývaný „Tyršova soustava“, který se stal i základem sestav pro sletová cvičení. Stanovil také sokolské zásady: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.

Místem sletu se stalo cvičiště měšťanského ostrostřeleckého spolku na Střeleckém ostrově. Podle knihy Zlaty Kozákové Sokolské slety 1882-1948 byla akce uspořádána 18. června 1882, přičemž před 2500 diváky zacvičilo 696 cvičenců a Prahou prošel slavnostní průvod 1600 krojovaných Sokolů. Diváci provolávali: „Nazdar!“ a „Tužme se!“ Cvičencům velel sám Tyrš  – jím vytvořené povely převzala po roce 1918 čs. armáda.

Záhadná smrt v Tyrolsku

V létě 1884 Tyrš odjel do tyrolského městečka Ötzu. Manželka Renáta, která za ním přijela, už jej ale nezastihla. Zmizel. Na její telegrafickou žádost vyslal Sokol Pražský dva členy, aby pomohli při pátrání. Téměř po 14 dnech za spolupráce místních byla v korytě horské říčky Aachy nalezena Tyršova mrtvola. Zahynul 8. srpna 1884, okolnosti jeho skonu jsou zahaleny tajemstvím. Pochován byl v Praze na Olšanech po boku přítele, kolegy a tchána Fügnera.

Jak v článku pro Magazín Práva připomněla publicistka Lenka Bobíková, Tyršovou smrtí byl Sokol oslaben, ale ve své organizaci nedotřen. „Tyršovi následovníci však již neměli takový smysl a pochopení pro všestranné pojetí tělesné výchovy a vylučováním sportovních odvětví ze sokolské činnosti pokrokové názory dr. Tyrše zkreslovali,“ uvedla.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…

🦠LOCKDOWN SPECIÁL #9 – Večerníčkova dobrodružství

Devátým dílem 🦠LOCKDOWN SPECIÁL končí. V předchozích osmi epizodách jsme hledali způsoby, jak si zpříjemnit časy, které nepřejí sportu ani dobrodružství. V posledním díle bude řeč o tom, že aktivit, co jste ještě nestihli objevit je pořád dost a nikdy není pozdě, se do některé z nich pustit. Se svou novou vášní vás tentokrát seznámí Jarda Koller.

Tlachtli, v češtině „pelota“ – indiánský masakr (nejen) gumovým míčem

Přemýšleli jste někdy, jaký je vůbec nejadrenalinovější sport světa a historie? Base jump? Fre solo lezení? Při svém putování Mexikem jsem narazila na sport, který je nejen mnohem starší, ale svou napínavostí si s předchozími jmenovanými v ničem nezadá. Španělsky se mu říká juego de pelota, česky prostě pelota.