Meditace – nejklidnější cesta ke zdraví

Meditace je cvičení záměrného soustředění mysli, všímavost bez hodnocení. To může znít složitě, praxe je však kouzelně jednoduchá. Stačí prostě soustředit všechnu svoji pozornost na jeden jev. Například na dech. K tomu začít a cítit pozitivní účinky stačí najít dvě minuty denně.

Západní věda již dokáže měřit četné psychologické i fyziologické pozitivní účinky této prastaré východní techniky. Pravidelná meditační praxe dokáže pomáhat s kardiovaskulárními problémy, zpomalovat stárnutí, pomoci hubnout, snižovat stres, léčit deprese a zbavovat se úzkostí, bolestí a utrpení.

Benefity meditace dokážeme snad i vědecky vysvětlit. Náš mozek (hlavně jeho frontální a vývojově nejmladší části – čelní lalok a temenní lalok) neustále spotřebovává spoustu energie (zhruba 20% celkové kalorické spotřeby) nutné například k rozhodování, plánování, cítění či orientaci v čase a prostoru. Je vysoce žádoucí si od těchto procesů odpočinout. Při spánku sice odpočívá naše tělo, ale naše mysl se často někde toulá (jak ví každý kdo si někdy vedl snový diář).

Po světě chodí dost lidí pro které je meditační praxe vášeň, které dokáží věnovat několik hodin každý den. To může být ze začátku nadlidský úkon, obzvláště v současné hektické povrchní době. Doporučuji proto všem co ještě s meditací nezačali si na ní vyhradit dvě minuty denně a pomalu si nadělovat víc a víc času. 

Potom co jsme si vyhradili čas, si ještě musíme najít místo. Zkušení meditující vědí že se dá meditovat kdykoliv a kdekoliv ale pro začátek je dobré najít pohodlné,bezpečné místo bez vyrušování kde si můžete sednout tak aby vaše hlava a záda byli v jedné linii. 

Oči můžeme přivřít či zavřít aby jsme se mohli lépe soustředit na dech. Další možnost je se soustředěně dívat na jeden blízký bod (třeba hořící svíčku). 

Všechnu svoji pozornost zaměříme na senzaci vlastního dechu. Zkusíme odložit vše ostatní a jen si všímat odkud kam postupuje náš dech. Dýchat všichni umíme, není tedy třeba se strachovat zda-li to dělám dobře, prostě dýchám a dech pozoruji.

Je jisté že dříve či později vaše myšlenky odlétnou někam jinam. Není to důvod se cítit špatně, děje se to každému. Doporučuje se identifikovat zdroj rušení pozornosti a dále se soustředit na dech. Pokud mně vyrušil zvuk, řeknu si v mysli “zvuk” a dál vnímám dech. Pokud mne vyrušila myšlenka, řeknu si “myšlenka” a medituji dál. To je zdravější přístup než objevující se psychické obsahy hodnotit a unášet se jimi.

Konec meditace nám může označit jednoduchý budík či jedna z mnoha meditačních aplikací. I když budete nejspíš cítit benefity již po první meditaci doporučuji to zařadit do pravidelného zdravého režimu.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…