Lockdown těla a mysli

Slovo lockdown (česky uzamčení či uzavření) se začalo skloňovat ve všech jazycích světa. Účelem je zpomalení šíření viru, skrz omezení sociálních kontaktů. Toto omezení však nutně znamená změnu našeho chování a prožívání. Doba před nás klade specifické překážky, které je však možné zvládnout. Je třeba dodržovat zdravou životosprávu a najet na nové dobré zvyky.

Je ještě brzy na to zkoumat jak přesně dopadly události letošního roku na naše duševní zdraví. Jsou tu však varovné známky. Prudce rostou suicidální tendence,úzkostné pocity, deprese a pocity osamělosti. Na základě historie lze usuzovat že tyto psychické problémy přetrvají zdravotní důsledky pandemie. Tyto projevy jsou méně vyrázné u těch žijících v partnerských vztazích, ale i tam jsou rozdíly pozorovatelné.

Člověk je bytost sociální a potřebuje kontakt s dalšími lidmi. Na tom jsou postaveny ty největší úspěchy našeho druhu ale zároveň i úspěch všech infekčních nemocí. Současná výzva je naplnit potřebu lidského kontaktu ve společnosti ze které mizí podávání ruk a přátelské setkávání. Někteří si dokážou naplnit své sociální potřeby skrz moderní prostředky komunikace, jiní jsou kvůli tomu ochotni jít do ilegality a nebojácně se setkávat nejen s členy vlastní rodiny.

Tím že jsme méně s ostatními, jsme více sami se sebou. V nedávném psychologickém pokusu měli účastníci na výběr zůstat patnáct minut jen se svými myšlenkami či si administrovat elektrický šok. Většina mužů a zhruba čtvrtina žen zvolila alespoň jeden elektrický šok, i když předtím i poté věděli že bude nepříjemné. I když jsme se doma obklopili mnoha příjemnějšími možnostmi než elektrošok tak základní dilema – utéct od sebe nebo zůstat sám se sebou zůstává. Dobrý začátek na cestě je jednoduché dechové cvičení, meditace či trénink všímavosti.

Sedavý způsob života způsoboval v populaci spoustu zdravotních potíží již před pandemií, teď je sedět na gauči ještě jednodušší. Dobrá zpráva je že co je dobré pro tělo, je dobré i pro duši. O dobré životosprávě platí to stejné co před epidemií.

  • Spánek – Průměrný člověk potřebuje sedm až devět hodin spánku aby jeho tělo a mysl mohlo běžet na plný výkon. Ideální je spát v nočních hodinách a před ulehnutím netrávit čas konzumací jídla, alkoholu či Instagramu.
  • Pohyb – Všichni tuší že tělesná aktivita je pro naše psychosomatické zdraví velice důležitá, nicméně doba nepřeje posilovnám a zima začíná komplikovat běh či sport venku. Lidé však začínají více cvičit doma a nahrazovat MHD chůzí či během. Mniši zenu již tisíce let doporučjí ujít každý den 20 tisíc kroků, Světová zdravotnická organizace doporučuje polovinu pro zdravé dospělé.
  • Zdravá strava – Pořad „Jste to, co jíte“ s doktorkou Cajthamlovou vyvolal rozporuplné emoce u odborné veřejnosti i diváků, název však měl dobrý. Fastfoodové řetězce sice přežívají krizi lépe než zbytek pohostinství ale spousta z nás má zas více času a svobody stravovat se zdravěji doma.
  • Dýchání – Dech nám všem slouží k přežití. Většině bez toho aby ho vědomně sledovali. Někteří však praktikují dechová cvičení pro zlepšení psychické pohody, hlasový profesionálové cvičí dýchání aby mohli lépe dělat svou práci a praktikanti meditace skrz pozorování dechu zklidňují hladinu své mysli.
  • Omezit čas u obrazovky – moderní člověk straví zhruba 3 a půl hodiny denně na Internetu a zhruba dvakrát tolik času se dívá na obrazovku z jiného důvodu. To není pro nás zdravé ani přirozené a bude nám lépe pokud tento čas omezíme, obzvlášt ve večerních hodinách.
  • Nebo taky třeba nepít moc alkoholu, pít hodně vody, omezit cukr a sůl či zkusit jógu.
Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…