Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný "divočák" - a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Drobný, v dětství poměrně koktavý a obrýlený Guth-Jarkovský vstoupil do historie především jako tvůrce norem společenského chování (kniha Společenský katechismus), ale pro nás je zajímavý hlavně svými zásluhami o československé olympijské hnutí – přinesl do českého prostředí olympijskou myšlenku a i jinak sport propagoval..

Narodil se 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci v rodině knížecího úředníka. V roce 1883 se stal prvním promovaným doktorem filozofie na české univerzitě, roku 1893 nastoupil dráhu středoškolského učitele (čeština, francouzština a skutečně i tělocvik) v Klatovech, později v Praze.

„Coubertin znal z Čechů jen mě… “

Guth-Jarkovský často cestoval a psal cestopisné práce. V roce 1892 se v Paříži seznámil se zakladatelem novodobých olympijských her Pierrem de Coubertinem, který ho dva roky poté povolal do nově se tvořícího Olympijského výboru. 

„Přestože sám aktivně nesportoval, jako správný vlastenec se stal členem Sokola a o tělovýchovu se zajímal jako pedagog. V létě 1891 využil možnosti získat stipendium na studijní cestu o tělesné výchově a odjel do Paříže. Mezi ním a Coubertinem muži se zrodilo přátelství, které Gutha v červnu 1894 přivedlo do řad Mezinárodního olympijského výboru, kterého se stal později místopředsedou, “ napsala historička Lucie Swierczeková v textu o něm pro Archiv sportu a tv inventáře Národního muzea.

Sám Guth-Jarkovský to tehdy okomentoval poněkud bezelstně: „Baron Coubertin chtěl míti mezinárodní výbor a v něm také zástupce Čechů, ke kterým měl sympatie, myslím, velmi upřímné. Neznal však nikoho jiného nežli mne… “

Češi pod svou vlajkou i za Rakouska

V roce 1896 se zúčastnil jako první zástupce českých zemí moderních olympijských her, i když tedy jen jako funkcionář. A nadchlo ho to. Na podzim stejného roku založil Český výbor pro Olympijské hry, jehož předsedou byl až do roku 1929.

Důležité je, že dosáhl toho, že již za Rakousko-Uherska vystupovali čeští sportovci pod národní vlajkou. Spolu s neuvěřitelně všestranným sportovcem Josefem Rösslerem-Ořovským, o kterém jsme již psali, sváděl podle Národního muzea „tvrdé boje s rakouskouherskou vládou“ o olympijskou samostatnost Čechů, což se mu tedy nakonec podařilo.

Pracoval navíc v Klubu českých turistů, jehož byl nějakou dobu i předsedou. Byl také jednatelem spolku českých spisovatelů Svatobor. V roce 1897 se oženil s Annou Černou, dcerou ředitele gymnázia, měli syna Gastona.

Aby toho nebylo málo, v letech 1919 až 1922 pracoval jako ceremoniář prezidenta T. G. Masaryka, kdy navrhl statut řádu Bílého lva, zavedl též úřadování na zámku v Lánech. Ačkoli se s Masarykem rozešel chladně a jejich vztah byl odtažitý, přispěl k vytváření nového společenského chování a nové etikety, vypracoval totiž i audienční řád, uvedla před pár lety publicistka Lenka Bobíková ve svém článku pro Magazín Práva.

Kritika „přestárlých dívek“ na kolech

Ovšem v jednom svém textu se pustil do kritiky některých žen-sportovkyň. Tuto jeho citaci uvádíme spíše pro pobavení na závěr: „Ach, ty bicyklistky! Nedovedou mne rozehřát pro krásu a ušlechtilost. Nejedna z těch dívek, valnou většinou přestárlých, ba starých – to zvláště pozoruji, že se tohoto sportu nechytá tvor žádný takový, jakému v mládeneckém žargonu říkáme hezká holka, a připadá mi, že tyto široké kalhoty a odhalované punčochy jsou posledním útočištěm a pokusem chytit na to nějakého hejla.“

Jiří Guth-Jarkovský zemřel 8. ledna 1943 v Náchodě. Od roku 1934 Československý olympijský výbor na jeho počest každoročně uděluje nejvýznamnějším osobnostem tuzemského sportu Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…

🦠LOCKDOWN SPECIÁL #9 – Večerníčkova dobrodružství

Devátým dílem 🦠LOCKDOWN SPECIÁL končí. V předchozích osmi epizodách jsme hledali způsoby, jak si zpříjemnit časy, které nepřejí sportu ani dobrodružství. V posledním díle bude řeč o tom, že aktivit, co jste ještě nestihli objevit je pořád dost a nikdy není pozdě, se do některé z nich pustit. Se svou novou vášní vás tentokrát seznámí Jarda Koller.