Gynekolog Joe – hokejista, šermíř a olympionik

Další z významných průkopníků tuzemského sportu, Josef (Joe) Gruss (1884-1968), měl život nesmírně pestrý. Znáte ho? Jeho aktivity byly opravdu všestranné, a to nejen na poli sportu. Z lékaře se stal sportovní funkcionář a propagátor olympijského hnutí - a zejména průkopník ledního hokeje.

Josef Gruss vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě (1911), nakonec dosáhl profesury pro obor gynekologie a porodnictví (1933) a stal se přednostou gynekologického oddělení v tehdy nové Nemocnici na Bulovce, v letech 1945-46 vedl Československou gynekologickou a porodnickou společnost, jak zmínil historik Miloslav Martínek v Biografickém slovníku českých zemí 20 (Praha 2017), který vznikl pod patronátem Historického ústavu Akademie věd ČR.

Gruss se samozřejmě věnoval se i sportovnímu lékařství, od mládí se totiž projevoval jako všestranný sportovec – od roku 1902 byl členem SK Slavia Praha, vynikal v tenisu a v šermu.

Na olympiádě nejprve pod pseudonymem

Zajímavé je, jak připomíná Historický ústav, že se pod pseudonymem Josef Mičkovský zúčastnil olympijského tenisového turnaje 1908 ve dvouhře a čtyřhře v Londýně – čtyřhru hrál s „divočákem minulého měsíce“, Josefem Rösslerem-Ořovským, ale vypadl hned v prvním kole.

Účastnil se atletických závodů, lyžoval a jako hráč i rozhodčí působil na zápasech ve fotbalu a v hokeji s míčkem na ledě (tzv. bandy hokej). Nelenil a přeložil také do češtiny pravidla fotbalu a bandy hokeje.

Patřil i k průkopníkům ledního (kanadského) hokeje v českých zemích. Roku 1908 spoluzaložil Český hokejový svaz a rok poté nastoupil do branky jako jeden z prvních českých hokejových reprezentantů – to se už hrálo s pukem – na ME v Chamonix. Zajistil přijetí Českého hokejového svazu do mezinárodní organizace IIHF.

Bojoval na šermířském MS 1910 a jako kapitán vedl družstvo československých šermířů na Pershingově olympiádě 1919 v Paříži a na OH 1920 v Antverpách. Ve 20. letech byl předsedou Českého šermířského klubu Riegel a Československého šermířského svazu. Sedm let předsedal i Československé athletické amatérské unii, dále vedl Všesportovní výbor, který sjednocoval sportovní organizace v Československu.

Druhý po Guthovi-Jarkovském

„Přestože patřil ke kritikům olympijských institucí, převzal r. 1929 po Jiřím Stanislavu Guthovi-Jarkovském předsednictví Československého olympijského výboru (ČSOV),“ napsal Malinký. Šlo tak o druhého předsedu této organizace, ze které si přál vytvořit nezávislý orgán nad svazy – chtěl urovnat národnostní třenice mezi českými a německými sportovními svazy a spolky. Předsedou byl do roku 1951, kdy jej komunistický režim donutil odstoupit.

Po 2. světové válce (konkrétně v r. 1946) byl jmenován členem Mezinárodního olympijského výboru (MOV), opět jako druhý Čech po Guthovi-Jarkovském. Za působení v olympijském hnutí získal čestné členství v MOV spolu s Olympijským diplomem, nejvyšším vyznamenáním MOV (1965). Jedním z jeho prvních činů v této organizaci totiž byl návrh na pořádání tzv. olympijského dne, kterým by členské státy MOV oslavily v den jeho založení olympijské myšlenky.

Komunisté chtěli Grusse odstranit i z MOV, to se jim však nepodařilo. Odstoupil sám až v roce 1965 kvůli pokročilému věku.

Jakožto vystudovaný lékař zároveň dlouho přednášel gynekologii a porodnictví na Univerzitě Karlově. Psal vědecké knihy a věnoval se i filatelii, aby toho nebylo málo.

Pohřben je v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech. Posmrtně byl v roce 2010 uveden do Síně slávy českého hokeje.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…