Golf nejen pro snoby!

V rámci putování po netradičních sportech jsme narazili na jeden, který vznikl v 70. letech minulého století ve Spojených státech, hrát ho může v podstatě každý a má poměrně hodně společného se světoznámým golfem.

A tím je Discgolf, který je aktuálně jedním z nejrozšířenějších sportů s létajícím talířem. Jak už bylo uvedeno, vznikl v 70. letech v USA a od té doby získává stále více příznivců po celém světě. Cílem hry je, stejně jako v golfu, dokončit hřiště co nejmenším počtem úderů, respektive hodů. Disk jako takový hází hráči z určeného „výhoziště“ na cíl (jamku), která je zpravidla tvořena ocelovým discgolfovým košem. Průměrná délka jedné jamky bývá 50 – 150 metrů a hráč by ji běžně měl dosáhnout třemi hody. Obdobně jako v klasickém golfu, hráč po prvním hodu vždy hází z místa, kde se disk zastavil a pokračuje, dokud disk nevhodí do disgolfového koše.

Hřiště bývají obecně navržena tak, aby se hráči museli potýkat s přírodními překážkami, jako jsou stromy, keře či vodní plochy a tím ukázali svoje schopnosti házet různé typy hodů. Vítězem se stává hráč, který dokončí celé hřiště (nejčastěji sestávající z 9, 12 nebo 18 jamek) nejmenším počtem hodů.

Na rozdíl od klasického golfu není potřeba drahé vybavení (pro začátek si hráči vystačí s jedním diskem) a hráč nemusí být členem golfového klubu. Na discgolf se používají většinou plastové disky o průměru kolem 20 – 22 cm a hmotnosti od 140 do 180 g. Některé létají rychle a daleko, další pomalu a rovně a jiné se používají na dohazování.

Discgolf je možné hrát prakticky všude, kde je dostatek místa a vhodný terén. Ideální jsou větší městské parky nebo příměstské oblasti s volnými i křovinatými plochami řídce porostlými stromy. Hřiště se běžně staví např. v zámeckých parcích, lesoparcích, na lyžařských svazích, ale také v lázeňských komplexech a podobných rekreačních areálech. 

Při volbě jamek se klade důraz na bezpečnost hry a jejich různorodost – střídají se vzdálenosti (běžně od 50 do 200m) a ve vysoké míře se využívá přirozených překážek, tak aby měl hráč na výběr z několika způsobů dosažení cíle. Ve světě již existuje okolo deseti tisícovek discgolfových hřišť s pevně instalovanými koši. Nejvíce, okolo 5000, se jich nachází v USA, kde discgolf hrají desítky tisíc lidí. V Evropě jsou nejdále skandinávské země a z okolních zemí pak Německo s více než stovkou hřišť. V České republice již existuje více než padesátka discgolfových hřišť.

Discgolf je ideální sport na nedělní odpoledne pro celou rodinu. Bez problému jej mohou hrát malé děti i jejich prarodiče. Diskem se naučíte házet za pár minut a nezáleží na věku, pohlaví ani fyzické zdatnosti. Stačí si jen zvolit cíle ve vhodné vzdálenosti a můžete začít soutěžit. Jako rekreační sport v sobě discgolf spojuje pobyt v přírodě s fyzickou i psychickou aktivitou, a pomáhá tak člověku udržet se v dobré fyzické kondici a odreagovat se od starostí všedních dní. 

Discgolf je také finančně nenáročný. Kromě disku, který zakoupíte za cca 300 Kč nebo si jej půjčíte na hřišti, nepotřebujete žádné další vybavení. Vstup na 90 % všech hřišť v ČR je zdarma.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…