Famfrpál: když se film stává realitou

Ať už jste nebo nejste fanoušky čarodějnické ságy o Harry Potterovi, určitě jste někdy slyšeli o hře s názvem Famfrpál (anglicky quidditch), která se vyskytla jak v knižní, tak i ve filmové verzi příběhů o mladém čaroději.

Na základě své filmové a knižní předlohy ale vznikl i reálný moderní týmový sport, který v posledních letech dobývá Evropu. Famfrpál vychází z principů své fantasy předlohy, jinak jde ale o reálný sport kombinující prvky házené, rugby a vybíjené. To může znít trochu drsně, ale jde hlavně o to si hru užít a pobavit se. Ve famfrpálu je velmi důležitá spolupráce mezi hráči na různých pozicích, vytrvalost i dobrá strategie. Právě proto si při něm každý najde to, co ho baví. Famfrpál hrají dohromady kluci i holky a hráči jsou rozděleni do 4 různých pozic, z nichž každá má jiný úkol.

Pravidel není rozhodně málo

Ve hře se nacházejí celkem 4 míče (camrál a 3 potlouky) a zlatonka, která vstupuje do hry až v 17. minutě. Střelci (s bílou čelenkou) a brankáři (zelená čelenka) hrají s camrálem a snaží se jej prohodit jednou ze tří různě vysokých obručí na protihráčově straně hřiště, čímž pro tým získají 10 bodů. Brankáři mají navíc výhodu, že v brankovišti nemohou být vybiti ani jinak napadáni, mohou plně bránit vlastní obruče a zahajují každý nový útok. Odrážeči (černá čelenka) hrají s potlouky, kterými se snaží soupeře vybít a chránit pomocí nich vlastní hráče. Ve hře jsou 4 odrážeči a pouze 3 potlouky, proto je velký boj o získání tzv. převahy potlouků pro svůj tým. V 18. minutě vstupují do hry také chytači (žlutá čelenka), kteří se snaží chytit zlatonku – tenisový míček uložený ve zlatém či žlutém váčku zavěšeném zezadu na kalhotech nosiče zlatonky, který je jakýmsi nestranným hráčem snažícím se zlatonku uchránit. Chycením zlatonky hra končí a úspěšný chytač získává pro svůj tým 30 bodů. Vítězí družstvo s vyšší počtem bodů.

Během hry musejí být všichni hráči na košťatech simulovaných plastovými tyčemi o přibližně metrové délce. Při jejich upuštění, stejně jako po vybití potloukem, se hráč musí vrátit k vlastním obručím, a až poté může pokračovat ve hře. Míče se zpravidla házejí a přenášejí, je však možné jimi i kopat. Famfrpál je kontaktní sport limitovaný řadou pravidel proto, aby zákroky mezi hráči byly bezpečné. Kontakt je povolený jen mezi hráči na stejné pozici, a to v úrovni mezi rameny a koleny. Drsnější zákroky je možné provádět pouze na hráče držícího míč, zepředu a pouze jednou rukou. Na dodržování pravidel při turnajích dohlíží 4 až 8 rozhodčích.

Čarodějnický sport dobývá svět

Famfrpál je populární zejména v anglicky mluvících zemích (Británie, USA, Kanada, Austrálie), Západní a Severní Evropě (Francie, Španělsko, Německo, Norsko) či Turecku.

Řada týmů se nachází ale i ve střední Evropě a Jižní Americe. V České republice je ke konci roku registrována zhruba desítka týmů.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…