Největší postava českého sportu?„Desetibojař“ Rössler-Ořovský předběhl dobu ve všem

Průkopník. Sportovec. Skaut. Obchodník. Vzdělanec - a mohli bychom pokračovat. Josef Rössler-Ořovský byl skutečným „neúnavným divočákem“ a stál u zrodu mnoha nejen menšinových sportů v tuzemském prostředí. Byl i zdatným organizátorem, který se nebál vyzkoušet prakticky cokoli. Však to byl on, kdo například představil Čechům první lyže. Na Václaváku...

Rössler-Ořovský spolupracoval při zakládání četných sportovních klubů a sportovních svazů. Byl zejména výborným veslařem, ale byl činný i v rychlobruslení, ledním hokeji, jachtingu, tenise, lehké i těžké atletice, fotbalu a kanoistice.

Druhé příjmení – Ořovský – si dál sám jakožto ekvivalent německého Rössler – Rössl je totiž německy oř. Jednak chtěl vystupovat i pod českým jménem, zároveň si vytvořil pseudonym proto, že jako student neměl sport povolen, připomíná publikace Skautské století z roku 2012.

Václavák jako první sjezdovka

Pro začátek můžeme konstatovat, že byl prvním lyžařem v českých zemích. Když si pro svůj Bruslařský klub objednával brusle, z Norska mu s ohledem na název klubu (v jejich očích „Bruslar Ski club“, tedy „Bruslarův lyžařský klub“) přibalili i nabídku „ski“, tím pádem mu přišly též dva páry lyží.

S bratrem Karlem je vyzkoušel, v noci z 5. na 6. ledna 1887 na nich sjeli Václavské náměstí v Praze. Tehdy se tak první pražskou sjezdovkou stal opravdu Václavák – od rozestavěné budovy Národního muzea se vydali na zahnutých prknech směrem k Můstku.

Nežil však samozřejmě pouze sportovními aktivitami, v roce 1895 se oženil s Emílií Hořínkovou.

První derby pražských „S“

„Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících”, tak se jmenovala první mistrovská soutěž ve fotbale vyhlášená roku 1896 právě Ořovským.

Dne 29. březen 1896 tak pískal první derby Sparta–Slavia, ke kterému přeložil první fotbalová pravidla. Na hřišti vyhrála Sparta 1:0, ale slavný rozhodčí gól po utkání odvolal. Fanoušci Sparty to nicméně nemohou považovat za nějakou jeho zaujatost – rozhodnutí odpovídalo tehdejšímu výkladu pravidel, podle kterého museli dosaženou branku schválit oba kapitáni.

Za Rakouska-Uherska pod českou vlajkou

Díky Ořovskému navíc máme nyní v Česku zhruba 4000 vodních skautů a skautek, stojí na webu Junáka – českého skauta. Ve Stockholmu totiž spatřil švédské vodní skauty a samozřejmě to posléze musel vyzkoušet i u nás. V letech 1908 až 1912 se zasloužil o propagaci a zavedení kanadských „canoes“ v Čechách a tím položil základ pro rozvoj vodní turistiky.

Jelikož šlo i o jazykově vybaveného schopného diplomata, česká výprava mohla startovat v Londýně (1908) a ve Stockholmu (1912) jako samostatný stát (zmiňuje to i kniha Dějiny tělesné výchovy II., Praha: Olympia, 1986), přestože v té době bylo Království české ještě součástí Rakouska-Uherska.

Prvním vodním skautům, které vedl jeho syn, nechal postavit klubovnu, tedy hausbót. Společně ho v létě roku 1918 dovezli po řece z Týna nad Vltavou do Prahy, kde zakotvil. Od roku 1918 byl starostou Junáka a skauty dále finančně podporoval. Lze povědět, že úplně první českou vodní skautkou byla Ořovského dcera Máča. 

V říjnu 1918 při vzniku samostatného Československa organizoval a řídil skautskou poštu, která zajišťovala kurýrní službu mezi vznikajícími státními orgány. Jako nadšený filatelista navrhl, aby tzv. Pošta českých skautů měla své vlastní poštovní známky.

Spolu s Jiřím Guthem-Jarkovským založil již roku 1899 Český olympijský výbor (ČOV). Založil také Český yacht klub (ČYK), dále Český Ski klub v Praze, který byl prvním lyžařským spolkem ve střední Evropě, I. Český lawn-tennisový klub či Český Sculling Cercle (skul byl tehdejší výraz pro skif).

„V letech 1906–1929 byl generálním tajemníkem ČOV a organizoval několik výprav na olympijské hry. V r. 1925 byl jedním z hlavních organizátorů Mezinárodního olympijského kongresu v Praze. Za svou obětavou činnost v ČOV byl vyznamenán olympijskou medailí, řádem Čestné legie a jinými cizími vyznamenáními. Pravidelně se zúčastňoval mezinárodních lyžařských kongresů a byl spoluzakladatelem FIS. Působil také jako sportovní novinář u nás i v zahraničí a sportovní rozhodčí,“ napsala ve svém příspěvku Lucie Swierczeková, kurátorka Archivu tělesné výchovy a sportu Národního muzea v Praze.

Osobnost, která bohužel není tak známá jako mnoho legendárních fotbalistů či hokejistů, se dožil 63 let. Pochován je na pražském Vyšehradském hřbitově.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…