🦠LOCKDOWN SPECIÁL #9 – Večerníčkova dobrodružství

Devátým dílem 🦠LOCKDOWN SPECIÁL končí. V předchozích osmi epizodách jsme hledali způsoby, jak si zpříjemnit časy, které nepřejí sportu ani dobrodružství. V posledním díle bude řeč o tom, že aktivit, co jste ještě nestihli objevit je pořád dost a nikdy není pozdě, se do některé z nich pustit. Se svou novou vášní vás tentokrát seznámí Jarda Koller.

Až na procházce jedním z pražských lesoparků potkáte zvláštní postavu, pohybující se značnou rychlostí na jednom jediném, zato docela velkém kole, která nápadně připomíná Večerníčka, seznamte se – to je náš kolega Jarda. Jardovou novou vášní se stal Gaus wheel, jinak taky Magic wheel, česky cykloběžka. V době popularity různých netradičních jedno-či dvoustopých vozítek, si možná řeknete ‚nic nového pod sluncem.‘ Jenže cykloběžka je mezi všemi těmi howerboardy, snakeboardy, onewheely a dalšími -kolkami unikátní. Svou jednoduchostí. Žádný motor, žádné šlapání, žádné sedátko, pouze jedno velké (a k němu menší, balanční) kolo, dvě stupačky, trochu síla, dobrá pohybová koordinace – a jízda na kříženci koloběžky s kolem může začít!

Jednoduché bohužel není cykloběžku sehnat. Zatímco v zahraničí existují specializované weby, kde není problém koupit i několik různých modelů, v České republice je potřeba se spolehnout hlavě na inzertní servery, v sortimentu sportovních potřeb se cykloběžky objevují jen výjimečně. Zato ale nebývají drahé, kvalitní Gaus wheel můžete sehnat klidně i za tisícovku.

Pokud se vám cykloběžku pořídit podaří, nebo si pro začátek vyberete třeba jinou  variantu jízdy na jednom kole, zde je několik tipů, jak se z rozpačitého balancování rychle dostat k divoké jízdě:

  • Začněte s tréninkem někde, kde není moc velký provoz. Komplikace můžou na začátku působit hlavně kola, psi, kočárky a děti. A taky kolemjdoucí, jejichž pozornosti na tomhle přepravníku rozhodně neuniknete. 

  • Kromě toho že by vaše tréninková dráha měla být volná, je potřeba aby byla také hladká. Žádné dlažební kostky, vyčuhující kanály, obrubníky, koleje.

  • Kdyby se vám přece jen nějaká překážka do cesty přimotala, pamatujte si: Pro bezpečnou jízdu na jakémkoliv balančním vozítku je potřeba se na začátku naučit hlavně brzdit a padat. Kromě opravdu vysokých jednokolek (co se používají třeba v cirkuse) se bez úrazu dá i seskočit za jízdy. Jen pozor na to, kterým směrem pak bude opuštěná jednokolka pokračovat…

  • Na většině balančních vozítek se zatáčí náklonem a přenášením váhy. Protože hodně lidí má aspoň mírně stranově nevyvážené tělo a jednu polovinu trochu šikovnější, je důležité poctivě trénovat nástup a odraz na obou stranách. Tu méně zdatnou půlku těla rozhodně nešetřit!

Jízda na cykloběžce (nebo na jiném podobném vozítku) přináší zajímavé fitness benefity. Protože tahle jednokolka nemá motor, ani baterii, šlapky ani sedlo, při prvních jízdách se dost zapotíte. Na druhou stranu, s každou další jízdou vám poděkují hlavně vaše nohy a střed těla. Kromě toho pomůžete i hlavě. Nejenže balancování a střídavý pohyb má pozitivní vliv na kognitivní schopnosti (což vám vysvětlí každý pediatr na příkladu dětí co se učí lézt nebo chodit), učení se novým bláznivým sportům pomáhá zvládnout nepříznivou epidemiologickou situaci psychicky. I to vám pro potvrdí každý specialista v oboru.

Tak šťastné kilometry a ať vám Večerníčkovo kolo přinese i trochu jeho optimismu. Naviděnou v lepších časech a u příštího seriálu Divoč.cz se těší autoři 🦠LOCKDOWN SPECIÁLu!

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…