🦠LOCKDOWN SPECIÁL #8 – Workout master

Rostou jako houby po dešti, skoro v každé obci už si ho pořídili. Kdo má aspoň trochu sportovního ducha, při pohledu na něj pookřeje. Když ale dojde na to, jít si na workoutové hřiště pořádně zacvičit, nastanou rozpaky: Co tady vlastně mám dělat? O tom jak využít cvičební hřiště bude v 🦠LOCKDOWN SPECIÁLU #8 řeč s trenérkou Veronikou z Dark Side Workout.

Obecně je lepší chodit cvičit na členitější konstrukci, nejlépe s hrazdami. Jsou totiž i workoutová hřiště zaplněná spíše posilovacími stroji. Ty se samozřejmě dají využívat, ale většinou jen k jednomu účelu, nic víc se na nich nedá vymyslet. 

  • Na workoutové hřiště s sebou nepotřebujete, kromě sportovního oblečení, žádné speciální vybavení. Pokud ale máte gumový expandér, vyplatí se ho vzít s sebou. Zejména začátečníkům může pomoci s prvními pokusy o shyby. Expandér se dá taky přivázat ke konstrukci a různými způsoby přitahovat, případně zkusit dynamičtější cvičení, jako odskoky v gumě apod.

  • Jedním z nejpoužívanějších prvků na workoutovém hřišti je hrazda. Na té se dá začít jednoduchým visem, o kterém byla řeč v díle s Petrem Vinickým. Hrazdy mají ale využití mnohem širší. Shyby, výmyky, ručkování… S posledním jmenovaným je dobré začít až po kvalitním zvládnutí visu. Obtížnost se dá stupňovat. Zpočátku ručkujte technikou „příkroku,“ pak zkuste ruce střídat a nakonec se můžete pokusit o techniku „obkročmo“ o jednu tyč, nebo ručkování bokem.

  • Na většině konstrukcí najdete taky bradla. I na nich se dá potrénovat takřka celé tělo. Vaše nohy a břicho vám poděkují za přítahy kolen nebo celých nohou ve vzporu. Rukám prospívají dipy, kliky, nebo třeba pokus o stojku. Bradla se dají použít také pokud vám zatím příliš nejdou shyby. Zkuste se zavěsit zespodu za jedno bradlo ze spodu a s nohama na zemi se přitahovat. Pro začátek je to rozhodně snazší varianta než klasický shyb. A pokud už jste si na bradlech trochu jistější – nezapomeňte na lahůdku známou zvlášť milovníkům překážových závodů – přeručkovat bradla ve vzporu. Jen si předem raději zkontrolujte, jestli tyče příliš nekloužou!

Workoutové hřiště nemusí být pro sportovce jen „z nouze cnost“ v době protivirových opatření. Jako alternativa může fungovat i třeba v létě, kdy je nepříjemné potit se s ostatními v zavřeném fitness centru, nebo pokud si cvičením chcete zpříjemnit venkovní výběh.

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…