🦠LOCKDOWN SPECIÁL #7 – Čas se pověsit

Opatření se uvolňují a zase zpřísňují, 🦠LOCKDOWN SPECIÁL pokračuje! Pokud je toho na vás už trochu moc a občas máte chuť někam se pověsit, jste tady správně. Jak si pořádným zavěšením zpestřit procházku a navíc pěkně potrápit ruce, o tom bude řeč s OCR závodníkem Petrem Vinickým.

Vis je cvik, k jehož provedení není potřeba žádná zvláštní příprava. Patří k tréninku na workoutovém hřišti, nebo doma na hrazdě mezi dveřmi. My jsme si o zavěšování se povídali v Dolním Bousově na Petrově „osobním“ OCR hřišti, které mimochodem opravdu stojí za návštěvu. Pěkně se pověsit ale můžete kdekoliv, všímavý sportovec si poradí i na procházce v lese nebo ve městě.

  • Střídání materiálů a průměrů tyčí, na kterých vis vyzkoušíte, zefektivní trénink. Kromě toho se vyplatí střídat i polohu rukou při úchopu.

  • Vis by měl být aktivní cvik, při kterém kromě rukou, které se drží, pracují také ramena, záda a lopatky. Důležité je neviset v ramenou, ale zatáhnout lopatky a srovnat ramena. Kromě toho, že tím posílíte další partie těla, je to šetrnější pro vaše ramenní klouby.

  • Na zřeteli mějte také šířku úchopu. Čím bude užší, tím intenzívněji budou pracovat paže. Naopak při širším úchopu se více zapojí záda.

Kromě toho, že je vis zajímavé zpestření tréninku, výběhu, nebo procházky, případně – pokud se vás potká víc – soutěžní disciplína, má jeho dobré zvládnutí ještě jeden efekt. Vis je první krok ke zvládnutí shybu a to je cvik, jehož osvojením se z gaučáka stává přinejmenším sportovec – začátečník. A to by o lockdownu nemusel být špatný cíl!

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…