🦠LOCKDOWN SPECIÁL #6 – Zchladit tělo i duši

Nejlepší čas, kdy začít s koupáním ve studené vodě, je na přelomu srpna a září, to vám potvrdí každý otužilec. Protože letošní podzim ale zatím není žádná Sibiř, venkovní teploty sestupují směrem k nule pomalu a pracovat na stavu svojí imunity je v současnosti více než žádoucí, dostalo se otužování i do našeho 🦠LOCKDOWN SPECIÁLU. Takže, až vám bude už pořádně horko z domácího koronavězení, tady je tip, jak se trochu osvěžit.

O přínosech otužování na lidské zdraví těžko polemizovat. Koupání, případně i sprchování ve studené vodě posiluje kardiovaskulární systém, snižuje zánětlivé procesy v těle a zlepšuje celkovou schopnost těla regenerovat. Kromě toho má otužování pozitivní dopad i na stav psychiky, studená voda mimo jiné ovlivňuje hladinu hormonů zodpovědných za naší úroveň štěstí nebo klidu. To všechno se teď, když kolem poletují viry, může jen a jen hodit, jak ostatně potvrzuje i host šestého 🦠LOCKDOWN SPECIÁLU, Vilém Durych. A přidává pár doporučení, jak s otužováním začít.

  • Noření do studené vody by mělo probíhat postupně, žádná šoková metoda. Je důležité nepanikařit z pocitu chladu a soustředit se na klidné dýchání.

  • Někdo preferuje pouhé sezení nebo ležení ve vodě, většina otužilců se ale shoduje, že příjemnější je plavání, na malém prostoru (třeba v bazénu) pak aspoň mírný pohyb, časté a plynulé změny polohy.

  • Doba, kterou ve studené vodě strávíte, se odvíjí od její teploty. V desetistupňové vodě není problém ani čtvrthodina, pokud mrzne, bude koupačka jen asi minutová.

  • Není dobrý nápad jít se rovnou z ledové koupele ohřát do teplé sprchy. Můžete si tak celkem rychle navodit kolapsový stav.

Pokud jednou začnete s koupáním ve studené vodě, máte postaráno o každoroční zábavu na období zimy a podzimu. Jak říká Vilém, otužování není ježdění na kole, tělo si odolnost proti chladu bez pravidelného opakování neudržuje. Proto se do překonávání sebe sama můžete každý rok pustit nanovo se stejnou intenzitou!

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…