🦠LOCKDOWN SPECIÁL #3 – Trackstand, aneb vosa na bonbonu

V 🦠LOCKDOWN SPECIÁLU nás tentokrát čeká kolo. Využijeme stále ještě pěkné a cyklistice nakloněné podzimní počasí a vyrazíme si osvojit nové dovednosti. Trackstand, neboli „stoj na kole“ na první pohled vypadá jako samoúčelná parádička, úroveň vaší jízdy ale může posunout úplně na jiný level.

Za cyklistu se dnes považuje každý, kdo se kdysi v dětství zbavil přídavných koleček. Leckomu tato úroveň stačí pro zbytek života. Pokud se ale chcete pouštět na delší trasy nebo do náročnějšího terénu, vyplatí se zvládnout některé cyklistické „skills,“ které se nezdají na první pohled potřebné pro rekreační jízdu, dodají vám však jistotu v mnoha různých situacích, s nimiž se jako řidič nemotorového jednostopého vozidla můžete potkat. Trikem, co není zvlášť obtížný na zvládnutí a současně zásadním způsobem posouvá cyklistické dovednosti je trackstand, neboli stoj na místě.

S kluky z cyklistického klubu Bajking.cz jsme si vysvětlili několik základních cvičení, která vedou nejen k zvládnutí trackstandu, ale hlavně k celkovému zlepšení rovnováhy při jízdě na kole. Zde pár tipů od nich.

  • Základním cvičením je plynulý rozjezd, zastavení a další rozjezd bez nutnosti sesednout. Fázi „stoje“ je dobré postupně prodlužovat.

  • Skvělým balančním cvičením je také najet předním kolem do pevné překážky, pokrčit kolena a lokty, přenést váhu na přední kolo a snažit se v tomto „stoji s oporou“ setrvat co nejdelší dobu.

  • Další fází tréninku rovnováhy je, po zvládnutí předchozích dovedností, mírné poskakování předním kolem na místě. Obě brzy jsou stisknuté, nohy povolené, lokty a horní část těla zpevněná.

Schopnost stoje na kole vám pomůže s udržením stability při pomalé jízdě v náročném terénu, nebo všude tam, kde se vám ani na moment nechce sesedat z kola. A vaší bikerskou ekvilibristiku ocení také okolostojící řidiči při čekání na semaforech!

 

 

 

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…