🦠LOCKDOWN SPECIÁL #2 – Trochu si šplhnout…

🦠LOCKDOWN SPECIÁL pokračuje. V druhém díle nás nečeká výprava do daleka jako minule, ale návrat k důvěrně známému. Symbolicky se vydáme o pár let zpátky, do hodiny tělocviku na základní škole. Ale klid, hrůznou vzpomínku na jarmilky a vůni parketolu klidně můžete zaplašit, náš tělocvik vám trauma určitě nezpůsobí. S trenérkou Veronikou se budeme učit šplhat. 

Šplh na laně je úplně ukázková aktivita, kterou jste už dávno zapomněli anebo se k ní ještě nedostali, jak hlásá podtitul našeho seriálu. Někdo se šplháním v hodinách tělocviku protrápil a i když se soudružka s píšťalkou snažila sebevíc, nikdy se mu tuhle dovednost naplno nepodařilo osvojit, ať už pro nedostatek síly, nebo kvůli nepřesně vysvětlené technice. Jiný před dvaceti lety sbíral ze šplhu jedničky, ale teď si marně láme hlavu, kdy to vlastně zkoušel naposledy. Přitom šplh je efektivní komplexní cvičení, při kterém pracuje spousta různých svalů. A rozhodně se nejedná o samoúčelnou dispciplínu. Umění šplhu oceníte nejen při lanových aktivitách, nebo třeba OCR závodech, šplhat by měl umět i milovník jeskyní, urbexer… a vlastně každý, komu schopnost dostat se někam po laně může zpříjemnit výlet anebo v případě problémů uhasit koudel.

 

Mimochodem, rozhodně není náhoda, že šplhání bylo a je už stovky let součástí výcviku snad všech světových armád. V minulosti byl šplh do osmi metrů také olympijským sportem. Tam se ovšem lezlo bez přírazu, tedy bez pomoci nohou. “To je sice velká frajeřina, ale pro spoustu lidí prozatím nereálná disciplína,” říká trenérka Veronika Dvořáková z Dark Side Workout a dodává, že pro zvládnutí šplhu, je až z 80% rozhodující zvládnutá technika. Co byste o ní měli vědět?

  • Ze dvou nejběžnějších způsobů šplhu s přírazem je rychlejší a jednodušší na osvojení ten, který spočívá v držení lana vnitřní hranou chodidel uprostřed mezi sebou. Převážnou část váhy těla v tomto případě ale stále nesou ruce a nohy jim pouze pomáhají.

  • Složitější k naučení, ale efektivnější i pro méně trénované, je technika j-hook, česky zámek na laně. Ta spočívá v tom, že lano vede zboku podél těla a nohy na něm vykonávají protipohyb. Vnější noha vytahuje provaz nahoru, druhá ho současně sešlapává dolů. Tímto relativně pevným úchopem přebírají nohy významnou část síly, která je k vyšplhání potřebná a přehmátnutí rukama je tak mnohem jednodušší. J-hook se vyplatí použít také ve chvíli, kdy je lano mokré, nebo kluzké.

  • Při přehmatu je dobré neviset dlouhou dobu na pokrčených rukách, svaly se tak mnohem rychleji vyčerpají. Pokud je na vás pro šplh zatím příliš náročný, zkuste pro začátek vydržet aspoň co nejdéle ve visu na laně. Někdo také trénuje přehmaty rukama ze sedu na zemi až do stoje. Obtížnost cviku můžete modifikovat postupným odlehčováním nohou.

Pokud váš dům nebo byt zrovna nedisponuje zavěšeným lanem, zkuste oběhnout pár workoutových hřišť v okolí. Na většině z nic nějaké to lano viset bude, navíc vás návštěva venkovního sportoviště může inspirovat k osvojení dalších dovedností, potřebných v nadcházející postapokalyptické době. Pro inspiraci nám o nich můžete napsat a nezapomeňte přidat report o tom, jaký pokrok jste udělali ve šplhu! 

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…