🦠LOCKDOWN SPECIÁL #1 – Do Prčice!

I když je lockdown, není třeba klesat na mysli a krotnout doma. Divočet můžeme dál! Individuální výlety do přírody ani blbnutí pod vlastní střechou nikdo nezakázal a asi to ani nehrozí. Pokud na vás nic neleze, zahoďte aspoň na chvilku všechny starosti s nedostatkem/přebytkem práce ve vašem oboru, s distančním vzděláváním dětí i s celkovou situací a pojďte si s námi aspoň na chvilku vyčistit hlavu. Tentokrát si uspořádáme soukromý dálkový pochod.

Náš 🦠LOCKDOWN SPECIÁL nese podtitul Aktivity, co jste už dávno zapomněli, anebo se k nim ještě nedostali. V jednotlivých dílech si připomeneme věci, které by měl zvládat každý průměrně zdatný sportovec i sváteční dobrodruh. Pokud náhodou zjistíte, že máte problém, do konce lockdownu bude ještě spousta času trénovat.

 

V prvním díle by se mohlo zdát, že si protiřečíme. Chodit přece dovede každý. Jak často ale ujdete víc než 10-20 kilometrů za den? A kdy naposledy jste šli Prčice? Musím přiznat, že i když dálkové pochody miluju, 43 kilometrů s patnáctikilovou krosnou s živým nákladem byla velká výzva. Než se někam vydáte vy, připomeneme si pár tipů jak si z delší pěší túry odnést zážitek a nikoliv trauma.

  • Na vyzkoušení dálkového pochodu nemusíte čekat až přestane platit zákaz organizovaných akcí. Na internetu najdete spoustu tipů kudy a kam se sami vydat. Větší a známější akce obvykle mívají i svoje stránky, konkrétně třeba na webu praha-prcice.cz najdete ve stručnosti vypsaných více než 20 tras o různých délkách a obtížnostech.

 

  • Nejdůležitější součást výbavy se skrývá pod zkratkou BBB – batoh, bunda, boty. Tyhle tři položky se nevyplatí podcenit. Bez nepromokavé bundy nemá smysl se na podzim vydávat na jakoukoliv delší pěší cestu. Batoh by bylo fajn donést až do cíle, měl by tedy na zádech perfektně sedět. Boty netřeba vysvětlovat. Snad jen poznámka, že ne každému vyhovují pohorky, jsou i příznivci dálkové chůze v botách na běhání. Je to hlavně proto, že noha má po několika kilometrech tendenci se trochu “roztéct” do délky i do šířky a běžecké boty si obvykle kupujeme o něco větší.

 

  • Buďte na sebe opatrní. Pokud jste dlouho žádnou delší trasu nešli, nepřepalte to. Ani 20 kilometrů není pro začátek žádná ostuda. Do batohu nezapomeňte přibalit lékárničku, nebo aspoň náplasti na puchýře, těm se totiž pravděpodobně nevyhnete. Pozor taky na vlka. V našem logu vypadá krásně, ale když vás po pár kilometrech začne kousat do zadku, není to nic moc. Problému můžete předejít obyčejnou vazelínou.

 

  • A rada nakonec: užijte si to. Pokud máte problémy s motivací, zkuste si rozdělit cestu na menší úseky, v cíli každé dílčí části se můžete odměnit napitím, svačinou a vsadím se, že vymyslíte i další věci, na které se budete ochotní několik kilometrů těšit.

 

Šťastnou cestu a nezapomeňte se pochlubit fotkou, nebo videem z vaší výpravy! Pokud máte pocit, že dálkový pochod je pro vás příliš málo punková záležitost, vyzkoušejte túru ve stylu našich rodičů a prarodičů: žádná GSP, jděte pěkně s papírovou mapou. Kromě toto, že procvičíte orientační smysl, každá přehlédnutá odbočka navíc zvýší váš sportovní výkon!

Při přípravě této reportáže nebylo vystaveno diskomfortu žádné dítě. Dokonce ani Vorle. 🦅

Share on facebook
Share on twitter

Doporučujeme

Špacír, aneb pochod na který se bojíte vyrazit

100 km těžkým terénem, přes lesy i louky, po tmě, v horku, v zimě, do kopců, z kopců… puchýře, nevolnosti, halucinace z únavy… telefonní linka kam se hlásí odpadlíci, záchranné auto pořadatelů sbírající nejhůře poškozené…a na konci ti, kteří namáhavou cestu přežijí houfně spící ve skautské klubovně, v ovzduší co by se dalo krájet, aby se na druhý den rozjeli do svých domovů ověnčení titulem „Valašský lezúň/ka.“

Koktavý chlapec a později mistr etikety. Opravdu byl i propagátorem sportu? Ano!

Když se podíváme na fotografie Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského (1861-1943), vidíme prvorepublikového středoškolského profesora či úředníka. Rovněž uvěříme, že byl velkým znalcem etikety. Že by ale měl něco společného se sportem? Skutečně nepůsobí jako aktivní sportovec, natož pořádný „divočák“ – a také jím nebyl. Přesto sem jeho medailonek patří. Jednoduše řečeno, přinesl nám olympiádu.

Divočet se dá i tehdy, když jste v pořádné louži

Těžko si jde představit hroznější situaci, než když se krčíte v zákopech, kolem vás dopadají granáty a kulky a vaši kamarádi umírají jeden za druhým. A je to o to hroznější, když tento styl válčení je úplně nový. Když vám při povolání do války velitelé říkali, že nepřítele rozdrtíte během chvilky a za pár měsíců budete doma. Jenže měsíce plynou a vám je jasné, že domů se jen tak rychle nevrátíte. A kdoví jestli vůbec… Přesně tohle zažívali vojáci na začátku první světové války. A přesto přese všechno si i v těchto naprosto šílených podmínkách našli čas na blbnutí…